Jdi na obsah Jdi na menu
 


140128 první dojmy

 

Nový Zéland 2014
Vyrazili jsme z Prahy, letěli jsme s Emirates, nejprve do Dubai (5 hodin), v Diubai asi tři hodiny přestávka a pak do Singapuru (dalších 5 hodin), v Singapuru nás asi na hodinu vyhnali z letadla a pak tímtéž letadlem na týchž sedadlech do Brisbane (7 hodin). V Brisbane jsme přistáli asi v jednu v noci místního času a odlet byl až v osm ráno a nám nebylo vůbec jasné, jak to s námi bude, když vlastně chceme jenom transit z jednoho letu na druhý. Všechny ukazatele vedly jenom ven a tak jsme nakonec ze zoufalství prošli přes normálního imigračního úředníka do Austrálie (na doporučení slečny, co má vyřizovala letenky jsem měl vyřízená přes internet Australská víza – byˇ%t jsem celou dobu netušil, k čemu nám budou dobrá). Noc jsme strávili na lavici v příletové hale na letišti a až ráno jsme pochopili, jak to tady vlastně funguje – letiště v Brisbane je docela malé (snad ještě menší, nežli v Praze) a přes noc zde vůbec nic nelétá a tak to řeší tak, že všechny cestující vyženou do Austrálie, starejte se, a ceklý tranzitní prostor letiště zavřou. A neúřaduje se a nelétá se. Ráno asi v šest najednou letiště ožije, otevřou všechny kavárny a snídaňovny a cestující může přijít zpět a zase někam letět. Takže další 3 hodiny do Aucklandu. Tenhle kousek jsme letěli A380 (všechny předcházející lety to byl B777), moc jsme si to libovali, je cítit, že A380 je o kus novější, tišší a pohodlnější. Ale let byl rychlý, ve dvě odpoledne jsme v Aucklandu, strávili jsme v letadlech i s přestávkami 34 hodin a uletěli celkem 18 500 km. Ještě štěstí, že se nám v Brisbane na letišti podařilo se osprchovat, byli jsme totálně upocení a smrdutí.
V Aucklandu jsem zavolal do autopůjčovny, jako že jsme tady, a přijel mladý muž (Angličan na cestěpo světě, tč. pracující cca 4 měsíce v této půjčovně), naložil nás a odvezl do úřadu. Vyfasovali jsme auto – Toyota Previa upravená pro cestování a spaní dvou osob. Je to dobrá stařešina, najeto skoro 250 tis. km, vrže a skřípe, ale jezdí, brzdí a docela funguje. Je v tom i plynový vařič a kanystr na vodu, i spát se v tom dá docela dobřer. V nejbližším supermarketu jsme nakoupili zásoby a rychle z Aucklandu pryč, je to tu na nás příliš mnoho lidí.
Jedeme nejprve na sever severního ostrova, plán je takový, že bychom ve středu 5. února měli jet trajektem (máme rezervaci) na jižní ostrov a tam pak pobýt až do odjezdu. I chlapík v autopůjčovně doporučoval – čas si rozdělte na jednu třetinu pro severní ostrov a dvě třetiny pro ostrov jižní. A tak jsme na ostrově severním, je to tu hodně obydlené, všude, kde se dá, jsou farmy, pasoucí se krávy a ovce. Na pobřeží rekreační přístavy, potápění, rybolov. Dost obtížně se zde dá parkovat – u silnic téměř není žádná možnost, pokud je nějaký prostor vedle silnice, pak je to odbočka k farmě nebo na pastvinu a hned je uzavřená branou. V horách jsou krásné silničky, často neasfaltové, ale zastavit není kde a stát uprostřed silnice není úplně to ono. Ale nakonec se nám podařilo najít i místa k nocování, včera u moře v poklidném městečku plném důchodců a joggujících matek, dnes u jezera s docela teplou vodou. Moře je dost studené – odhaduji tak 16 stupňů. Hodně tu fouká – ráno je vždy klid, ale od cca 10 začne foukat a fouká zbytek dne. V enděli, když jsme přijeli, tak pršelo a bylo docela nevlídno (když jsme vylezli z toho obchoďáku, tak zrovna hřmělo a pršelo docela dost), včera ráno jsme se ale probudili do modrého nebe a i dnes to vypadá na krásný den. Ale tušíme, že se zde počasí může měnit rychle a neočekávaně. V noci svítí hvězdné nebe – ze souhvězdí, která známe, je vidět Orion (hlavou dolů). Hledáme jižní kříž, tušíme, které čtyři hvězdy to mohou být, ale budeme muset ještě někde na internetu ověřit. Zkrátka, řada věcí, které doma zcela podvědomě fungují, zde je jinak. Dnes ráno jsme dlouze diskutovali, jak vlastně putuje slunko na nebi – kde bude stín za hodinu dvě. A severák je zde teplý vítr, zato na jižní proudění je třeba dávat pozor. Další poznatek je, že zde skoro nic nevoní. Na rozdíl od středomoří či Kalifornie, zde není mnoho vůní. Dnes jsme našli kvést mateřídoušku, ale to je zatím jediná výjimka.
Zatím se pohybujeme na východní straně severu severního ostrova. Jeli jsme přes Whangarei a Helena Bay směr Russel (brloh Pacifiku) a pak do Kawakawa a Waitangi (to je tam, co Briti podepsali s Maorskými náčelníky smlouvu, že oni zcela dobrovolně podstupují svoji zemi britské koruně a tito se pak strašně divili, že se jim sem hrne banda Evropanů tvrdících, že je tam zem už vlastně jejich …). Jako všude v „novém světě“, i zde je cítit absurditu stavu, kdy budují svobodnou demokratickou společnost založenou na ukradené půdě. Zatím, co jsme viděli, se ale Maorové zdají, že se dokázali do této nové společnosti zařadit, nemáme pocit, že by žili na okraji, jako např. často původní indiáni v USA.
Dnes plánujeme dojet skoro až na nejsevernější výběžek, až úplně na konec asi nepojedeme, ale rádi bychom pobyli na pláži, která je na západním pobřeží tohoto výběžku (Ninety Mile Beach) – zde by snad konečně měl také být nějaký příboj a vlny, zde na východním pobřeží je moře velmi klidné (také je schováno za hromadou větších i menších ostrovů). A je tu opravdu silné slunce. To bude ta ozonová díra, velmi rychle opaluje a spálí – musíme se mazat.
Cítíme se tu trochu jako ve filmu Cesta do pravěku. Stromy, co vypadají jako palmy, jsou ve skutečnosti kapradiny, skoro žádná z rostlin není taková, jakou ji známe od nás. V lese je slyšet množství cikád a jiných hmyzů, zato tu nejsou žádné šelmy, což Johanku uklidňuje. Představa medvěda dobývajícího se v noci do auta jí spolehlivě strašila celý americký výlet a zde nic !!
Tak, a je úterý, teď už odpoledne. Jeli jsme stále na sever okolo nádherných pláží až k místu, kde začíná ten úzký mys, co vede pořád k severu. A na něm je na západním pobřeží ta Ninety Miles Beach – obrovský prostor, skoro bez lidí (hádáme, kdy je tady asi sezona – děti mají prázdniny od půlky prosince snad do půlky ledna, v obchodech jsou reklamy týkající se návratu do školy) – lidí tu ale nikdy nikde mnoho není (vyjma turistických špeků, ale těm se snažíme vyhnout). A teď zrovna v jednom sedíme – Kauri Kingdom. Kauri, to je obrovský strom, který zde ve velkém rostl, nežli bílý muž zjistil, že má výborné dřevo a pryskyřici a většinu jich vykácel. A teď těch pár zbývajících řežou na malé kousky a za těžké peníze prodávají túristům. Ale prodávají tu kafe a internet (ani WiFi tu není free, je to tu docela drahá země) a tak využíváme k tomu, abychom se ozvali domů.
Srdečně zdravíme, máme se skvěle, zase brzy určitě něco napíšeme.
Ondřej a Johanka, Ancient Kauri Kingdom, úterý 28/01/14 v 16:39
  
 

Náhledy fotografií ze složky 140128 první dojmy

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pozdrav

(Mary, 2. 2. 2014 8:46)

Ahoj poutníci, jak vidím, cesta byla výživná. Dobře, že vás donutili mít australská víza. Loni se parta mých kamarádů při návratu se Zélandu dostala v Aucklandu do situace, kdy je nepustili do letadla do Sydney, protože neměli aust. vízum. Jejich pauza při letu domů byla v Sydney víc jak 8 hodin a nato vízum musíš mít. Letadlo jim odletělo a oni zažili šílenou anabázi, kdy jim trvalo 18 hodin než jim na letišti sehnali letenky na další den, ale z Wellingtonu, kam se museli dostat a ty jednosměrné letenky zaplatit. Byla to chyba jejich a cestovky, která jim letenky zajišťovala. Tak buďte rádi, že vás tohle minulo. Přeju vám hezké počasí. Mary

Haha vítejte na novém zélandě

(Jenda, 28. 1. 2014 11:19)

To jsou vcelku zajímavé první dojmy. Když jste přiletěli tak pršelo úplně všude jak na severním tak jižním ostrově a to tady v christchurch se ochladilo tak na 12°C. Vítr tu fouká pořád na to si každý musí zvyknout. Pacifik je celkem studený ale když na vás bude svítit sluníčko je to skvělé osvěžení. Tasman je určitě mnohem teplejší ale to už jste asi zjistili. S těmi cikadami, abych ujasnil, nejsou to cikády ale měl by to být jeden druh krásného ptáčka. S tím spaním, nebyl jsem až na severu ale skoro všude jsou kolem silnic odpocivadla která jsou značená a většinou je tak i toaleta a nějaký stoly s lavičkama, některá jsou hned u silnice a některá jsou alespoň schovaná za keři, na nich se nemusíte bát nocovat. Ještě mámo k těm šelmám, asi jediná trošku větší je Possum a když nějakého potkáte tak ho chytte a upečte, na plážích můžete dělat otevřený oheň ale nesmí foukat směr k lesu nebo suché trávě. Internet je tady dost problém ale musíte zkoušet kavárny když si sednete na kávu nebo snídani a některé mají wifi free alespoň na půl hodky s omezenými daty a n nebo je možnost se připojit na telecom ale to si musiete pořídit nz telefon protože aby jste se mohli připojit na telecom wifi bude to po vas chtit nz telefoni cislo.
Jezděte opatrně, kiwáci jsou špatní a bezohlední řidiči. Mám vás rád a těším se na vás. Pa take care

Sleduju

(Alena Valsová alsová, 28. 1. 2014 10:12)

Ale neumím odeslat odpověď. Dejte vědět jestli to teď jde- zopakuju předešlou zprávu. Vaše bistrá madka.

severák že ohřeje?

(Zbyněk z Budíškovic, 28. 1. 2014 9:13)

Cestovatelé!
Když jsem nemohl najít ráno košili, říkám si že ten den blbě začíná.Ale článeček to vyspravil.Až se vrátíte bude tady už taky možná ze severu funět teplo, klimatické změny se derou nezadržitelně.Teď je tu ale zima akorát, lehce posněháno, mrazík , takže Baryk není po vycházce jako čuně.Buďte opatrní koukejte a pište!