Jdi na obsah Jdi na menu
 


140203 Taumanurui

 

neděle 02/02/14 21:02 večer
Sedíme večer na našem oblíbeném nocovišti – spíme totiž druhou noc na témže místě. V sobotu ráno jsme se vzbudili pozdě, nebe bylo zatažené, vypadalo to na déšť, vůbec se nám nechtělo vstávat. Nakonec jsme se nějak donutili vstát, ale den byl lenošný, nikam se nám nechtělo spěchat. A tal jsme pozvolna dojeli do Taupo, což je město na břehu stejnojmenného obrovského jezera, nakoupili, internet našli a povídání a fotky odeslali a strávili jsme asi hodinu v obchodě se sportovními, loveckými a rybářskými potřebami (aniž jsme, pochopitelně, cokoliv koupili) a vůbec se nám nechtělo nikam spěchat. Počasí bylo podmračené, déšť se sice nakonec nekonal, ale nebylo to úplně lákající k nějakému výletu. Pokračovali jsme na jih do NP Tongariro, po cestě ještě zastávka u jezera v místě, kde kdysi stála maorská vesnice – teď z ní zbylo několik přístřešků (nově postavených) a hromada husí a kachen. Už u toho jezera se počasí začalo vybírat, a když jsme dojeli do info centra NP Tongariro, bylo už úplně krásně. Nad kopci byl sice dlouhý bílý mrak, ale to k Novému Zélandu už patří. A předpověď počasí vyvěšená na nástěnce byla dokonalá – nad celým NZ dvě tlakové výše, slunce a teplo. Izačal jsem mít pokušení vyrazit na Tongariro Alpine Crossing, což je trek cca 20 km, označovaný za snad nejkrásnější na NZ, pokud ne na celém světě. Vybavení máme, mapu jsem na místě koupil. Trek začíná a končí na různých místech a místním businessem je vozit turisty autobusem na začátek treku a pak je na konci zase vyzvednout. Já to nemusel řešit – Johanka se rozhodla, že nepůjde, 20 km po slunci a převýšení 600 m nahoru a 900 m dolů ji odradilo. Na noc jsme našli krásné místo kus od silnice v lese – bylo sem sice nutno přebrodit nějaké hluboké koleje v bahně na cestě, ale auto to projelo bez mrknutí oka (za hlasitého protestování ženské části výpravy) – tuším, že konstruktér u Toyoty vůbec netuší, jakých terénních výkonů je tahle almara schopna.
Ráno jsme měli auto omrzlé, na stolku jsme naškrabali kupičku ledu. Ale nebe vymetené, ani mráčku – jde se na výlet. Johanka mne odvezla na začátek treku (Mangatepopo parking, cca 1100 mnm) a já v davu šikmookých vyrazil vzhůru (odchod z parkoviště ve cca 8:30). Cesta vede nejprve cca 4 km mírně do kopce po upraveném chodníku, nahoře je velké rovné údolí i se záchodem. Zde se většina šikmookých zastavila, vyfotila iPady, snědla svačinu a vícekrát jsem je neviděl. Pak cesta vede cca 3 km na sedlo (cca 1700 mnm), na sedle se pravilo, že to, co jsem ušel za dvě hodiny, je plánováno na hodiny tři a že odtud se dá vylézt na sopku Mt. Ngauruhoe (2291 mnm), a že cesta nahoru a zase dolů dohromady trvá tři hodiny. Počasí bylo nádherné a já pln optimizmu, jaký jsem rychlý, se rozhodl na ten kopec vylézt (je to ta sopka, co v LOTRu dělala Mordor). Cesta žádná, hrabali jsme se (bylo nás takových bláznů víc včetně jedné matky s dvěma cca 8 letými dcerami) lávou a sutí, dva kroky nahoru, jeden krok člověk sjede v suti dolů. Kterýsi spolulezec to komentoval, že je to asi jako kdyby člověk chtěl vylézt na kupu dřevěného uhlí. Kameny tvořené struskou, občas nějaký bazalt – ten drží. Nakonec jsem se tam vyškrábal, nahoře úzká hrana, za ní kráter. A výhled nádherný. Seděl jsem nahoře asi půl hodiny, žvýkal svačinu a nemohl se od toho odtrhnout – však jsem to asi dvacetkrát vyfotil. Cesta dolů podstatně rychlejší, bylo nutno v podstatě se svézt v suti, boty plné prachu a kamenů, aly dole jsem byl za hodinu (nahoru hodiny dvě – ty tři hodiny dohromady i s posezením na vrcholu to zabralo). A pak dál původní cestou okolo různých smrdutých jezírek a barevných skal až na sedlo nad údolím, ze kterého už bylo vidět cílové parkoviště. Bohužel z toho sedla k tomu parkovišti to bylo skoro 8 km, převýšení skoro 1000 m, měl jsem toho plné zuby. Ale Johanka hlásila, že plné zuby toho měli úplně všichni, kteří z treku přišli a to nebyli na té sopce. Takže krásný výlet. Johanka si mezi tím užívala ženských radostí (vyčistila si zuby, vyprala hadříky, ostříhala nehty a napsala pohlednice). Sešli jsme se úspěšně na cílovém parkovišti (Ketetahi parking, cca 800 mnm) a zajeli se vykoupat k jezeru – bylo příšerně studené, ale osvěžilo a smylo prach celého dne. A protože už bylo dost pozdě (z treku jsem se vrátil po šesté večerní, v osm zapadá slunce, v devět je tma) usoudili jsme, že půjdeme cestou jistých řešení a spíme na tomtéž místě, jako včera. Já se sotva plazím, dalo mi to zabrat. A slibuji, že teď aspoň dva dny nebudu vymýšlet žádné velké pěší túry. Dobrou noc.
pondělí 03.02.1014 11:45 v Taumanurui
PS: právě jsem se na seznamu dočetl, že zloději kradli na sokolovsku fidorky ve velkém … u nás se tedy dějí věci, to tady maximálně bouchne nějaká ta sopka.
 

Náhledy fotografií ze složky 140203 Taumanurui

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

No paráda!

(naše Há, 13. 2. 2014 23:47)

Zdravíme, poutníci

pozdravy

(Petr, 3. 2. 2014 22:26)

Děkujeme za zajímavé reportáže z cesty a za nádherné fotky. Přejeme vám další pěkné dny u protinožců.

Moc VÁM FANDÍM!

(Dratina, 3. 2. 2014 15:55)

Ahojka, posílám Vám pozdrav.Sleduju Vaše cestování a těším se fotkami a podrobným,moc pěkným komentářem.Už zase budu čekat na další.Přeji pěkné cestování,užívejte dovolené a ve zdraví plné dojmů se nam vratte.Pá D.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA