Jdi na obsah Jdi na menu
 


140211 Wanaka

 

pondělí 10/02/14 21:44 večer
Západní pobřeží – Haast Beach
Tak jsme projeli celé západní pobřeží od Westportu až sem do Haasu. Určujícími faktory uplynulých tří dnů byl tekoucí olej z auta a mušky kurvušky. Olej z toho tekl docela dost, nakonec se naše spotřeba ustálila na cca 10 benzinu a 0,5 l oleje/100 km. Kontrolka hladiny oleje na nás svítila každou chvíli, už jsme věděli, že zhasíná, když se jede z kopce a pravá zatáčka. Auto smrdělo (ten vytékající olej stříkal na výfuk), ale jelo. Nakonec se nám to podařilo vyřešit dnes ve Fox Glacier, kde jsme našli nejen otevřený servis, ale i velmi ochotného mechanika, který zjistil, že teče olejový filtr, vyměnil ho, olej dolil a už to na nás nebliká. A rovnou to nějak vyřídil s autopůjčovnou, takže jsem ani nic neplatil, srovnají si to nějak rovnou mezi sebou. Vyřešení kurvušek se jeví jako složitější problém. Objevily se již u toho jezera s veslaři, ale to jsme přičítali tomu, že prší, je mokro, je tam jezero a podobně. Ale ony mrchy nejen nezmizely, ale je jich čím dál víc. Tady tomu říkají sand flies, Johanka dokonce někde našla, jaký to má odborný český název, ale označení kurvušky je plně vystihuje. Žerou a žerou a nemají ani tu slušnost, co naši komáři, že drží hodiny neútočení. Tyhle mrchy žerou pořád, třeba v poledne na plném slunci. A tak je stříkáme místním repelentem (údajně nejsilnější na světě, způsobuje, že žerou o trochu míň), chodíme (ony nestíhají doletět) nebo sedíme v autě (jako teď já poté, co jsem je v něm nejprve tři čtvrtě hodiny vraždil).
Ale k cestě. Už ve Westportu bylo dokonalé počasí, jeli jsme na jih přes Greymouth (konec světa, kousek od něj je místo, kde startuje závod Coast to Coast – 243 km do Christchurch na kole, během, na lodi) a Hokitiku (konec světa plný turistů – zpracovávají tady greenstone (jadeid) a šperky – mají to pěkné, leč hodně drahé (zajímavější kousek za NZD 200 a více). A pak dále na jih k ledovcům. Bylo krásně a i předpověď, kterou jsme v Hokitice viděli v infocentru byla optimistická, tak jsme nespěchali s tím, že oběma ledovcům (Františka Josefa a Foxův) věnujeme celý dnešek. Sjeli jsme k moři do vesničky Okarito. Zde stojí památník, na kterém se píše, že právě zde Abel Tasman v roce 1642 poprvé přistál. Místo to bylo krásné, spali jsme v kempu, na dřevu z pláže pekli maso.
Dnes ráno počasí opět ukázkové, vyrazili jsme nejprve k ledovci Františka Josefa a pak k Foxově. K oběma ledovcům se jde cca 2 km z parkoviště ledovcovým údolím a lze se dostat po ně na vzdálenost cca 200 až 500 m. Tam je pak cedule, že dál je to nebezpečné a očekává se, že turisté dále nepokračují. Občas se tam vydá výprava s placeným průvodcem (průvodce se pozná tak, že v batohu nosí poctivý krumpáč), pak tam cupitá banda japonečků s fotoaparáty a nezdá se, že by to nějak hraničilo se smrtí. Usoudiv, že nejnebezpečnější činností, kterou v životě podnikám, je cesta po D1 do Prahy a tudíž to, že bych zahynul na Novém Zélandu pod sesutým ledovcem je velmi nepravděpodobné, vydal jsem se ve stopách zástupu japonců také na nejbližší kupu kamenů, které ledovec nahrnul, a měl jsem tudíž poněkud bližší pohled k ledovci Franze Josefa, nežli bylo oficiálně povoleno. Potom k Foxově ledovci (mezi tím nám spravili to auto, využíváme výhodu, že Jenda má také auto, jezdíme tudíž dvěma za sebou a když jsme to naše nechali v servisu, naskládali jsme se všichni do Jeníkova a Foxův ledovec zvládli takto). Oba ledovce nádherné, počasí dokonalé, krásně to vyšlo. A pak dál na jih, dojeli jsme sem do Haastu, koupili benzin a chtěli pokračovat na Wanaku, ale zastavila nás cedule, že cesta je od 18:00 do 7:00 zavřená (bylo už skoro 19:00) – mají tam nějaké sesuvy půdy a nikoho tam nepouštějí. Takže jsme skončili na břehu moře kousek za Haastem a uvidíme, jestli to zítra půjde projet.
A ještě jsme po cestě viděli kolonii lachtanů (kousek od Westportu) a Pancakerocks – místo, kde zvláštně naskládané usazeniny moře omlelo do nejrůznějších tvarů. A taky jsem šel zachraňovat jehně, které celou noc nešťastně bečelo ve stráni nad místem, kde jsme spali. Jakmile se sejde z cesty, tak je místní porost zcela neprůstupný, něco, jako jít do lesa na houby není vůbec možné. Prolézal jsem tím bušem asi 100m, ponejvíce bylo nutné se plazit po zemi pod všemi těmi liánami a jehně se odmlčelo a nevydalo ani hlásku, zaže jej nebylo dle čeho hledat. Nakonec jsem to vzdal, snad jej zachránil majitel nebo někdo jiný.
Srdečně zdravíme z jediných 3m3, ve kterých není úplně mnoho kurvušek, v okolí Haastu. Ondřej a Johanka.
PS: Sedíme ve Wanace u kafe, z Haastu jsme vyrazili do vnitrozemí, Tasmanovo moře uvidíme až za cca tři dny v Milford Sound. Počasí nádherné (v noci na dnešek sice trochu pršelo, ale rychle se to vybralo), ani kurvušky tady nejsou (uvidíme, jak v noci). Auto jede a kontrolky mu nesvítí, zkrátka vše v pořádku.
PPS: Zbyňku, ohledně letectví je tu hromada helikoptér (jsou tu asi docela běžné, včera jsem koukal na jakýsi inzerát, že prodají barák na pobřeží (je toho tu na prodej hodně) a jedním z udávaných údajů byla i velikost helikoptéry, která se vejde do garáže …). Běžná jsou malá letiště s letadýlky pro čtyři lidi. Na každém rohu inzerují skydiving a tandemové seskoky. Tím to ale končí. Žádný padáčkář či ultralight, natož pak balón – vzhledem k větru bys asi nechal start své cesty brzy daleko před sebou.
Mapu vyrobím snad do příště.
Srdečně zdravíme Ondřej a Johanka a Jeník
 

Náhledy fotografií ze složky 140211 Wanaka

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Autovlakový most

(Zbyněk z Budíškovic, 11. 2. 2014 14:25)

To je vynález!!!
Jenom by mne opravdu zajímalo, jak je to s tou předností.Být v půlce a vidět proti sobě vlak tak nevím , nevím jestli bych nezměnil svůj názor na ekologickou železnici???

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA