Jdi na obsah Jdi na menu
 


140201 jsme v Taupo

 

pátek 31/01/14 20:11 večer
Notebook mi hlásí, že je pátek 31/01/14 8:11 ráno, ale my máme tento den už „odžitý“. Sedíme na plácku kousek od silnice č. 5 u Waikato river, chystáme se na noc. Celý den bylo opět krásně, máme připálené nosy. Už dva dny se počasí honí tak, že bychom u nás čekali nějakou zásadní katastrofu, ale tady nic. Hodně fouká, opravdu hodně – sfoukává to věci ze stolu, třeba i plnou láhev piva. Chvílemi se honí mraky, ale vždy zase zmizí a ukáže se slunko. Přes den je teplo, ale jakmile slunce zaleze, tak teplota padá a už teď sedíme ve svetru. Celou dobu se tady pere silné slunce, které hřeje a opaluje opravdu hodně a studený vítr, který táhne od oceánu. Pokud jsme v závětří, je horko. Jakmile vystrčíme noc do míst, kde fouká, dokáže být dost čerstvo. Ale postupně. Ve čtvrtek jsme, jak bylo plánováno, jeli na jih. Zastavili jsme se v Dargaville. Tam jsme objevili a) starý (1880 a později) hřbitov – celý jsme jej prolezli. B) museum, před kterým stojí stěžně z Rainbow Warior, jinak nic moc pozoruhodného, jeli jsme dál. C) Obchod Farmlands – tam mají úplně všechno pro farmáře. Vlezli jsme ze zvědavosti dovnitř, mají tam opravu všechno od dudlíků pro telata až po rámky pro včely. Jako nejzajímavější jsme shledali nerezový včelařský drátek pro drátkování rámků – byl vyroben v Česku. Asi je ta naše republika na celém světě jediná, kdo je schopen vyrobit drátek pro včelaře. Přišla k nám místní obsluhující dáma, popovídali jsme s ní o farmaření a drátku a vůbec, nakonec jsme od ní ještě dostali dva kalendáře – obsahují kupu převodních tabulek mezi britskými (místními) jednotkami a jednotkami SI – shledáváme užitečným. A pak jsme jeli na jih, našli knihovnu v Wellsfordu a pak jeli stále dál přes Auckland na jih. Auckland byl přiměřeně příšerný – projížděli jsme okolo něj ve cca 4 odpoledne, dálnice plné, aut strašných. Ale nějak jsme to přeskákali, nakoupili další nádrž benzinu a jeli dolů do Matamata. To je ospalá díra, která se stala slavnou tím, že v jejím okolí Peter Jackson točil LOTR. V centru mají hobití domeček (infocentrum), jinak nic. Ale okolí je krásné, vlídné kulaté kopečky, nedivíme se, že se tady dala Roklinka snadno nalézt. Nabízejí guided tour přímo do míst, kde LOTR a Hobita točili, cena 99 NZD/osobu, to jsme si skutečně nechali ujít. Nocleh na odpočivadle vedle silnice 29 do Tauranga – neustále jezdily náklaďáky plné klád dřeva, netušíme, co s tolika dřevem v Tauranga dělají.
Celou noc vichr, lomcovalo to autem, Johanka ještě večer pouklízela všechny boty a židličky, co jsme strčili pod auto v očekávání nějaké průtrže mračen, ale nic nepřišlo, ráno úplné modro, výhled do kraje, idyla.
Dnes ráno cesta do Rotorua, tu jsme minuli a jeli do Waimangu. Tady 10. června 1886 bouchla sopka a natropila dost paseku. A pak tu prskal od 1900 do 1904 gejzír a ten toho pak nechal a celou dobu se to pak nějak měnilo. Sopka tu bouchá velmi často (prý pětkrát za 18 tisíc let – to je skoro furt). Je tu park, platí se tu vstupné (novozélandsky mastné, 68 NZD/2 osoby – za to bychom v USA pořídili skoro roční permanentku). Procházka mezi smrdícími jezírky v kráterech, občas nějaký horký (smrdící) potok. Oproti referenčním vulkanickým oblastem (Island) jsme shledali dva podstatné rozdíly: 1) všechno je zarostlé vegetací – za těch 130 roků to vegetace pokryla tak, že skoro není vidět nějaká památka soptění a 2) zdá se, že tu ze sopek lítal spíš prach a bahno, nejsou tu lávová pole ani hromady šutrů. Jiný kraj, jiné sopky. Strávili jsme tam procházkou asi tři hodiny, připálili si hlavy a nosy a jeli dále. Kousek za touhle atrakcí bylo u jezera parkoviště, byl čas se najíst, zastavili jsme, že si připravíme něco k jídlu. U parkoviště pod přístřeškem stála jakási divná bedna, a když jsme ji podrobněji prozkoumali, zjistilo se, že to je elektrická plotna pro barbecue k obecnému použití. Už jsme ve veřejných prostorech u parkovišť zažili kdeco (saunu ve Švédsku, pult na čištění ryb v USA, kupu bordelu v ČR), ale elektrickou plotnu ještě ne. Udělali jsme si na ní oběd, příště by to chtělo mít připravený kus masa na steak. A o kousek dále pak byly Waimangu Hot Springs and Spa – bazény s vodou 37 až 41 stC – dle výběru. Vstupné na poměry na Novém Zélandu lidské (15 NZD/osobu), naložili jsme se do teplé vody, strávili jsme tam snad dvě hodiny. A pak už byl čas najít nějaké místo ke spaní. Tady už je to podstatně lepší, nežli bylo na severu od Aucklandu na východním pobřeží – tam nebylo kousku volné země. Zde už jsou odpočivadla u silnic, parkoviště i s WC a i řada dalších míst, kde se dá zastavit. Našli jsme jedno krásné u jezera, nedotčená příroda, nikde nikdo. To platilo asi deset minut a pak se na to zcela zapadlé místo začaly sjíždět ze všech stran lodě a auta, z nich vylézali místní chasníci a děvčata, tahali bedny s pivem a začínalo to vypadat na pořádný mejdan. Když jsme si uvědomili, že je pátek večer, usoudili jsme, že by od nás nebylo slušné, abychom svojí přítomností bránili zmnožování novozélandské populace a vypadli jsme středem. A skončili jsme zde na tomto odpočívadle asi o 30 km dále.
Půjdeme spát, zítra jedeme dále na jih (Taupo, Tongariro National Park, …).
 

Náhledy fotografií ze složky 140201 Taupo

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Fotogalerie

(Marie Poláková, 1. 2. 2014 20:05)

Včera jsem chválila cestovní deník a dnes musím ocenit nádherné fotky. Moc vám oběma děkuji, že se dělíte o své zážitky. Přeji bezpečnou pouť po té hobbití zemi.